Pták roku 

hrdlička divoká (Streptopelia turtur)

Zaměřme se na zjištění dalších výskytů sýčka obecného

Výstava v Oblastním muzeu v Mostě

Výprava na Křemencový vrch

Vtelno-Křemencový vrch-Sedlec-Betynka-Vtelno

Asi po měsíčním plánování to opravdu klaplo. Podařilo se nám, pěti členům Ornitoklubu - mě, manželům Emingrovým, Járovi a Evičce Bažantovým se sejít k výpravě zimní krajinou.

Setkali jsem se na 1.náměstí v Mostě, abychom se linkou č. 5 městské hromadné dopravy přiblížili do Vtelna. Cestou přistupuje Petr Novotný, takže je nás šest. Pro dnešek jsme kompletní. Začínáme před Vtelenskou hospodou,  která plakátem zve na dnešní Masopust s vepřovými hody, zahájení ve 14. hodin. Snad až se budem vracet ...  Ornitologickou vycházku zahajujeme pozorováním přímo ve Vtelně poměrně velkého hejna vrabců domácích, odhadujeme tak 30 jedinců. Z vrcholu střech na nás zhlíží hrdličky zahradní. O kousek dál potkáváme opravdu velké hejno strnadů lučních a obecných. Dál pokračujeme úvozovou cestou na jihovýchod směrem ke Křemencovému vrchu *). Křovitou džungli v nivě potůčku někdo začal prořezávat, takže se cesta stává lehce schůdnou. kolem nás prolétá zvědavá sojka obecná. Několik koňader s modřinkami systematicky prohledávají každou píď kůry stromů. Zajímavou ukázku svého umění nám připravil krahujec obecný, jež se proplétal nazdař bůh mezi stromy, aby zničehonic zaútočil na vrabce pod zahradami. Neúspěšně. Přejeme mu, úspěšný příští lov. I on chce přežít zimní strádání. Jen silnější přežívají, a krahujec se stará aby populace drobných zpěváčků byla jen zdravá a silná, byť se to na první pohled někomu nemusí líbit.

*) Sedlec - Křemencový vrch:  https://lokality.geology.cz/916  

Sama vozová  cesta (újezd) je velmi zajímavá. V horní části v délce asi 500 m se jedná o malou nivu kolem potůčku, jež má počátek v Jezeře Benedikt. Jde o lokalitu s vysokými vrbami, olšemi a jasany. Hustý podrost je tvořen starými bezy, z nichž sem tam vystupuje křivolaká koruna duté hrušně. Avšak nejen hrušně nabízejí hnízdní příležitosti. Při podrobnějším průzkumu zjišťujeme, že většina vrb a olší na nás hledí otvory dutin, jejichž původcem bude patrně strakapoud velký a možná i strakapoud prostřední. Zkontrolujeme je na jaře a uvidíme komu skýtají přístřeší. Někde v korunách jasanů se s námi loučí strakapoud velký svým typickým "škytáním" .

Pokračujeme mezi poli k Srpině *), pokoušíme se přes hledáčky svých fotoaparátů zvěčnit zajíce polního. O kus dál pak pozorujeme prchající srnu a srnce. Přes pole je vidět vrch u bývalých Židovic. Marie Emingrová na jeho svahu pozoruje muflona. My ostatní nejsme tak pohotoví, tak si o něm necháme jen vyprávět. Na rozcestí u Srpiny se rozhodujeme, jestli jít dál podél potoka nebo rovnou zdolat "Křemenčák". 

*) Srpina (německy Serpina) je říčka, která pramení na území okresu Chomutov, protéká okresem Most a u Chanova tvoří pravobřežní přítok řeky Bíliny. Srpina odvodňuje jižní, velmi suchou část mosteckého okresu. Délka Srpiny činí 28,2 km. Plocha povodí měří 190,6 km².

 Nakonec jsme to zkombinovali; až k podchodu pod železnicí jdeme podél Srpiny, což se vyplácí. Hned u můstku zkoumáme možnost umístění budek pro konipasy a objevujeme uhynulou volavku bílou. Patrně jde o oběť tuhé zimy a nedostatku potravy. Břehy Srpiny jsou prořezané a pusté. Až pod Křemenčákem, na břehu s vysokými topoly vyrušujeme z dopolední selanky víc než padesát kormoránů velkých. Neradi opouštějí svá bidýlka a s výčitkou v očích kolem nás krouží a pak si to míří po Srpině na sever. Procházíme podchodem pod železnicí a náhle se ocitáme v jiném světě. Všude kolem rostou křoviny šípků a hlohů, úplná nepřehledná buš. Naše zjevení z podchodu vylekalo krkavce velkého a záhy z křoví vylétají další, celkově jich je asi osm. Nad hlavami nám prolétá v tomto roce prvních šest špačků obecných a v dálce směrem k Sedlci mizí káně lesní. Obcházíme Křemencový vrch v koleji po traktoru a drápeme se k vrcholu až k zakrslým borovicím. Zjišťujem, že slouží jako drbací stromy pro divočáky. Standa zavzpomínal na své dětství, kdy tyto borovice pro něj svým zjevem představovaly akácie v africké buši. Mezi keři mizí dvě kvíčaly. Při svačině nám nad hlavou prolétlo sedum hus velkých. Po příjemném občerstvení na vrcholu procházíme kolem jezírka zbylém po težbě křemence. Je to pěkný obrázek a opět další téma pro jarní toulání. Debatujeme o možném výskytu skokana ostronosého a dalších obojživelníků. Nad střelnicí se loučíme s Petrem, který si volí "dobrodružnější cestu domů, za to delší". Scházíme do Sedlce, kde se obdivujeme prvorepublikové stavitelství, nyní v troskách. Monitorujeme zdejší populaci vrabců domácích a polních. Za železniční zastávkou Sedlec stoupáme po bývalé státní silnici Most - Praha. Obdivujeme se zmrzlým květům jírovců a v křovinách hledáme ještě jiné zpěváčky vyjma kosů černých. Z polní cesty si prohlížíme Sedlecký vrch, kde se nám Standa podává informace o výskytu hlaváčku jarního. Nad hlavou nám prolétají dva stehlíci obecní. Pole o kus dál je rozryto od srnčích spárků. I jim zima nadělila spoustu strádání. Vzhledem k neúprosnému času vynecháváme Betynku. Však brzy nadejde její čas. Jen co roztají ledy a její rákosí nabídne domov nejednomu opeřenci, bude zase naším častým zastavením na toulkách za létavci a jinými živočichy. Naší výpravu zakončujeme spurtem k autobusové zastávce na severním okraji Vtelna. Oželíme Masopust, snad příští rok ...  Po bezmála desetikilometrové procházce rádi usedáme v autobusu a promítáme si v hlavách co jsme zažili. Souhrnem jsme při naší výpravě viděli cca 295 ptáků 24 druhů *) . Není to mnoho, ale jsme skromní. I tahle pozorování nás velmi potěšila. Určitě to ještě vyhodnotíme v naší "Klubovně" a začneme plánovat další výlet. Je tolik míst k objevování. Jen vyrazit a dívat se. 

*) Kopletní záznam pozorovaných druhů na: www.birds.cz/avif/obs_new.php 

Autor: Vladimír Toman

Fotografie Vladimíra Tomana

Fotografie Miloslava Anderleho

Celostátní ornitologická konference "Každý pták se počítá" proběhla ve dnech 14. - 16.10.2016 na Zámku v Mikulově. Konference se zúčastnil a se svou přednáškou na téma Jezera Most i náš Jaroslav Bažant. Zde je abstrakt přednášky:

Jezero Most - naděje a zklamání?

Jaroslav Bažant

Oblastní muzeum v Mostě, p. o., Čs. armády 1360, 434 01 Most, e-mail: jarabazant@seznam.cz

Jezero Most je největší hydrická rekultivace v České Republice. Příspěvek je věnován vývoji početnosti vodních ptáků na lokalitě od května 2011 do současnosti, zhodnocení vlivu prostředí na jejich výskyt a návrh managementu lokality, aby zůstala zachována její přitažlivost pro ptáky do budoucna. Lokalita byla a je sledována v průběhu napouštění vodou i po jeho zakončení v roce 2014. Jedná se o obchůzky se zastávkami dle momentální potřeby, zatím bylo uskutečněno 140 pozorování. Zaznamenávány jsou všechny ptačí druhy, zvláštní důraz je kladen na vodní ptáky. Pozorováno bylo 130 druhů ptáků, z toho 55 vodních druhů. V průběhu pozorování je jasně patrný pokles počtu ptáků, zde modelově potápky roháče (Podiceps cristatus). Zjištěna byla i značná disproporce v letním a zimním výskytu vodních ptáků. Hlavní příčinou je technické řešení břehové linie, která je téměř všude tvořena hrubým kamenným záhozem, zánik dosavadní litorální zóny s měkkým dnem a mělčinami a odstraňování břehových porostů. Perspektiva jezera Most jako zajímavé ornitologické lokality je problematická. Statutární Město Most, do jehož majetku má být jezero převedeno, počítá se zcela komerčním využitím vodní plochy i okolí. To zahrnuje další technické úpravy břehů, rekreační i bytovou výstavbu, využití jezera pro vodní sporty včetně provozu motorových lodí. Kompromisním řešením do budoucna by mohlo být zachování odlehlejšího severního zálivu (Konobržského laloku) ve stavu blízkém přírodě. Bylo by vhodné osázet jeho břehy rákosem a vhodnými dřevinami a omezit zde lidské aktivity. Žádoucí by byla také instalace ukotvených plovoucích ostrovů.